Silurští brachiopodi z Barrandienu

Silur je prvohorní útvar trvající asi 28 miliónů let. Spadá do tzv. kaledonského tektonického cyklu. Jeho takonská fáze zhruba odpovídá rozhraní ordovik/silur, ardenská fáze rozhraní silur/devon. Dělí se na spodní (llandovery/wenlock) a svrchní (ludlow/přídol) silur. Jedno z nejkomplexnějších silurských nalezišť v Barrandienu představuje lom Kosov u Králova dvora, kde nalezneme "průřez" právě od nejstarších, po nejmladší silurské vrstvy.
V nejspodnějším siluru byl výskyt brachiopodů spíše sporadický. Díky výraznému anoxickému (bezkyslíkatému) prostředí při dně pražské pánve, nebylo takové prostředí zrovna vhodné pro větší rozvoj bentosu. Souviselo to s drastickými klimatickými a geografickými změnami na rozhraní ordoviku a siluru, jako byl zánik hirnantiové fauny nejvyššího ordoviku, kterou dnes řadíme do tzv. kosovského souvrství (st. kosov). Docházelo však nejprve k mírnější, postupně ale k čím dál masovější kolonizaci dna pánve, převážně severoevropskými druhy. Pražská pánev, která se na počátku siluru nacházela v mírném klimatickém pásmu, se postupně dostávala do teplovodnějšího a tropičtějšího prostředí. Krom toho zde byla silná vulkanická činnost a to i podmořská, díky níž docházelo k častým elevacím. Tyto vulkanoklastické akumulace pravděpodobně místy teplotu moře ještě zvyšovaly. Jednalo se tedy o silně nestabilní a tektonické prostředí, které bylo příčinou vzniku různých společenstev, ovlivněných vzdáleností od pobřeží, hloubkou, typem sedimentu, blízkostí vulkánu atp.
Při určování našich nálezů jsme vycházeli převážně z české dostupné literatury, například:
- V. Havlíček - Brachiopods of the order Orthida in Czechoslovakia. - 1977. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 44
- V. Havlíček - Brachiopoda of the Suborder Strophomenidina in Czechoslovakia - 1967. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 33
- V. Havlíček - Spiriferidae v českém siluru a devonu - 1959, Nakladatelství ČSAV, sv. 25
- V. Havlíček, P. Štorch - Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin (Czechoslovakia) - 1990. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 48
- Z. Špinar a kol. - Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
Dále pak srovnáváním materiálu, zvláště ze švédského (Gotland), německého a britského siluru.

Vtipné na tom je, že většinu této literatury jsme získali nákupem v holandském internetovém antikvariátu Lingua Terrae Books Martina Rappola. Kdo nezná, velmi doporučujeme. Není to sice úplně laciné, ale má tam velmi zajímavé tituly týkající se paleontologie, komunikace skvělá, antik spolehlivý. Doporučujeme k nahlédnutí zde.

Brachiopodi motolského souvrství, oddělení wenlock

Ve svrchní části spodního siluru se ukládalo tzv. motolské souvrství, které charakterizují černé vápnité graptolitové břidlice např. v Motolském údolí u krematoria a na Vyskočilce u Malé Chuchle. V okolí Prahy je toto souvrství tvořeno i dalšími horninami, které vznikaly v souvislosti s vulkanickou činností a následným změlčováním pánve. V hlubších částech pánve vznikaly černé graptolitové břidlice, které dnes vycházejí např. mezi Velkou Chuchlí a Vonoklasy, v mělčích vápence a tufity (tj. sopečné popely usazené na mořském dně a později zpevněné), vystupující v Arethusinové rokli (podle staršího názvu rodu trilobita Arethusina - dnes rod Aulacopleura) u Velké Ohrady a u Tachlovic.

• Řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949

• Aratoechia arabella Havlíček, 1990 - 10 mm (sag), Lištice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Rhynchotrematoidea †, čeleď: Trigonirhynchiidae Schmidt, 1965 †, podčeleď: Trigonirhynchiinae Schmidt, 1965 †, rod: Aratoechia Havlíček, 1982 †, druh: Aratoechia arabella Havlíček, 1990 †.

• Aratoechia minerva (Barrande, 1847) - 9 mm (sag), Lištice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Aratoechia minerva (Barrande, 1847) † se od druhu Aratoechia arabella Havlíček, 1990 † liší tím, že má prstovitě pravidelnější a početnější žebra a že postrádá středová zploštělá žebra a to i u pozdě dospělých jedinců.

• Niorhynx niobe (Barrande, 1847) - velikost otisku 5 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Ancistrorhynchoidea Cooper, 1956 †, čeleď: Niorhynicidae Savage, 1996 †, rod: Niorhynx Havlíček, 1982 †, druh: Niorhynx niobe (Barrande, 1847) †.

Vědecká synonyma
Plagiorhyncha niobe (Barrande, 1847)

• Řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †

• Atrypa optata (Barrande, 1879) = Hircinisca? Havlíček, 1960 - velikost otisku 10 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Atrypa Dalman, 1828 †, druh: Atrypa optata (Barrande, 1879) †.

Tento drobný brachiopod, jehož nálezy známe právě z motolského souvrství a to nejen z nálezů od Loděnic, ale také např. z motolských vrstev lomu Kosov u Berouna, jsme označili původním Barrandovým názvem Atrypa optata (Barrande, 1879) †. Na obrázku výše je centimetrový nález z Loděnic, ze zóny s trilobitem Miraspis mira (Barrande, 1846) † právě v konfrontaci s Barrandovým vyobrazením. Název dnes již není validní, Havlíček a Štorch v práci Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1987, s. 242 se domnívají, že Barrandův druh A. optata je zploštěním zdeformovaný blíže neurčený brachiopod předpokládaného rodu Hircinisca? Havlíček, 1960 †. Pro motolské souvrství Loděnic je typický druh Hircinisca odetta sp. n., ta je však charakteristická svou vazbou na vápence, lokalita Branžovy. Z motolského souvrství rozeznáváme ještě druhy Hircinisca praehircina sp. n. (tufické vápence - Lištice "Hradiště"), Hircinisca hebes Havlíček, 1961 (růžové vápence ve vulkanoklastické části - V Kozle, východně od Lištic) a Hircinisca rhynchonelliformis Havlíček a Plodowski, 1974 (vápencové čočky s bohatým výskytem vůdčího brachiopoda Niorhynx niobe (Barrande) (motolské souvrství v okolí Lištic).

• Aulacatrypa squama (Barrande, 1879) - 3, 5 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †, podřád: Atrypidina Moore 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill 1871 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel 1914 †, rod: Aulacatrypa Havlíček, 1987 †, druh: Aulacatrypa squama (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Atrypa squama Barrande, 1879

• Buceqia elliptobola Havlíček, 1990 - 8 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel, 1914 †, rod: Buceqia Havlíček, 1984 †, druh: Buceqia elliptobola Havlíček, 1990 †.

V taxonomii zatím poněkud problematický rod/druh. Někteří autoři jej řadí do rodu Lissatrypa Twenhofel, 1914 †, jiní do rodu Terebratula Müller, 1776 †, my se držíme taxonomického řazení dle Havlíčka a Štorcha. Můžeme jej poměrně běžně nalézt na lokalitě Lištice "Barrandovy jámy". Je velmi podobný druhu Buceqia obolina Barrande, 1847 †, jehož známe z nálezů v tufitických vápencích motolského souvrství - typová lokalita je skála "V Kozle", východně od Lištic. Jde o poměrně snadno zaměnitelné druhy.

• Cryptatrypa philomela (Barrande, 1847) - 8 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel, 1914 †, rod: Cryptatrypa Siehl, 1957 (?1962) †, druh: Cryptatrypa philomela (Barrande, 1847) †.

Rodové označení Cryptatrypa Siehl, 1957 je dnes již neplatné, tudíž synonymické. Platit bude spíše nové pojmenování rodu, jako Glassia Davidson, 1881 †.

• Gotatrypa scabricosta Havlíček, 1990 - Loděnice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, rod: Gotatrypa Struve, 1966 †, druh: Gotatrypa scabricosta Havlíček, 1990 †.

• Hircinisca hebes Havlíček, 1961 - 13 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, podčeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Hircinisca Havlíček, 1960 †, druh: Hircinisca hebes Havlíček, 1961 †.

• Oglupes scarabeus Havlíček, 1987 - 24 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Oglupes Havlíček, 1987 †, druh: Oglupes scarabeus Havlíček, 1987 †.

Vědecká synonyma
Atrypa insolita Barrande

• Plectatrypa imbricata (Sowerby & Murchison, 1839) - velikost otisku 9 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypinidae Gill, 1871 †, podčeleď: Plectatrypinae †, rod: Plectatrypa Schuchert & Cooper, 1930 †, druh: Plectatrypa imbricata (Sowerby & Murchison, 1839) †.

• Septatrypa aff. zelia (Barrande, 1879) - velikost otisku 9 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, podčeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Septatrypa Kozlowski, 1929 †, druh: Septatrypa aff. zelia (Barrande, 1879) †.

• Řád: Orthida Schuchert and Cooper, 1932 †

• Arcualla cliens Havlíček, 1977 - 15 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert and Cooper, 1932 †, nadčeleď: Dalmanelloidea Moore, 1952 †, čeleď: Dalmanellidae Schuchert, 1913 †, rod: Arcualla Walmsley & Boucot, 1975 †, druh: Arcualla cliens Havlíček, 1977 †.

• Gelidorthina sanctoivanensis (Barrande, 1879) - velikost otisku 17 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert and Cooper, 1932 †, podřád: Orthidina Schuchert and Cooper, 1932 †, nadčeleď: Plectorthoidea Schuchert and Le Vene, 1929 †, čeleď: Giraldiellidae Williams et al. 2000 †, rod: Gelidorthina Havlíček, 1974 †, druh: Gelidorthina sanctoivanensis (Barrande, 1879) †.

Orthidní zástupce ramenonožce, jako jediný z rodu pojmenován do druhu, konkrétně podle typové lokality - Svatý Jan pod Skalou (U Elektrárny), odtud druhové jméno sanctoivanensis, kde je nalézán v šedých vápencích spolu s vůdčím trilobitem Cheirurus insignis Beyrich, 1845 † a brachiopodem Leptagonia rugaurita (Havlicek 1967) †. Rozeznáváme ještě dva typy tohoto rodu, konkrétně Gelidorthina sp. A z tufitických vápenců želkovického souvrství (Hýskov) a Gelidorthina sp. B ze spodních vrstev kopaninského souvrství (tufitické vápence) spolu s trilobitem Cromus (Encrinuraspis) storchi (Šnajdr, 1983) †, z dnes již bohužel zaniklé lokality Mořina; lomy Amerika, kde byl nalézán ale velmi vzácně.

vědecká synonyma
Orthis St. ivanensis Barrande, 1879
Orthis germana (Barrande, 1879)

• Hesperorthis juno (Barrande, 1879) †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert and Cooper, 1932 †, podřád: Orthidina Schuchert & Cooper, 1932 †, nadčeleď: Orthoidea Woodward, 1852 †, čeleď: Hesperorthidae Schuchert & Cooper, 1931 †, rod: Hesperorthis Schuchert & Cooper, 1931 †, druh: Hesperorthis juno (Barrande, 1879) †.

vědecká synonyma
Orthis juno Barrande, 1879

• Řád: Orthotetida Williams et al., 2000 †

• Placocliftonia colibri (Barrande, 1848) †

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Orthotetida Williams et al., 2000 †, nadčeleď: Triplesoidea Schuchert, 1913 †, čeleď: Triplesiidae Schuchert, 1913 †, rod: Placocliftonia Havlíček in Havlíček & Štorch, 1990 †, druh: Placocliftonia colibri (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma
Spirifer colibri Barrande, 1848

• Řád: Pentamerida Schuchert and Cooper, 1931 †

• Bleshidium sp.

Řád: Pentamerida Schuchert and Cooper, 1931 †, podřád: Syntrophiidina Ulrich and Cooper, 1936 †, nadčeleď: Camerelloidea Hall and Clarke, 1894 †, čeleď: Camerellidae Hall and Clarke, 1894 †, podčeleď: Camerellinae Hall and Clarke, 1894 †, rod: Bleshidium Havlíček, 1982 †.

Poměrně časté nálezy z horizontu s trilobitem Aulacopleura konincki (Barrande, 1846) † z lokality Loděnice Černidla představují tyto nálezy drobných brachiopodů. Díky špatnému, zploštělému zachování nejsou ovšem přiřazeny k žádnému konkrétnímu druhu, přesto by se daly přiřadit alespoň, podle morfologie a struktury schránek do rodiny Camerellidae Hall and Clarke, 1894 † a rozšířeného rodu Bleshidium Havlíček, 1982 †.

• Boucotides aff. ambigena (Barrande, 1879) †

Řád: Pentamerida Schuchert and Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Clorindoidea Rzhonsnitskaia, 1956 †, čeleď: Clorindidae Rzhonsnitskaia, 1956 †, rod: Boucotides Amsden, 1968 †, druh: Boucotides aff. ambigena (Barrande, 1879) †.

• Řád: Spiriferida Waagen, 1883 †

• Cyrtia bedya nona Havlíček & Štorch, 1990 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Cyrtiinae Frederiks, 1924 †, rod: Cyrtia Dalman, 1828 †, druh: Cyrtia bedya Havlíček & Štorch, 1990 †, poddruh: Cyrtia bedya nona Havlíček & Štorch, 1990 †.

• Cyrtia maior maior Bouček, 1941 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Cyrtiinae Frederiks, 1924 †, rod: Cyrtia Dalman, 1828 †, druh: Cyrtia maior Bouček, 1941 †, poddruh: Cyrtia maior maior Bouček, 1941 †.

Z miraspisových zón motolského, dříve liteňského souvrství uvádí jak Bouček, tak Havlíček a Štorch (1990) právě poddruh Cyrtia maior maior Bouček, 1941.

• Eospirifer aff. praesecans Havlíček, 1959 - Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 †, rod: Eospirifer Schuchert, 1913 †, druh: Eospirifer aff. praesecans Havlíček, 1959 †.

Na obrázku Foto 1. (pod textem) je nález eospirifera, kterého jsme označili Eospirifer sp. Stavbou žeber je velmi podobný druhu Janius exsul (Barrande, 1848) nebo také druhu Eospirifer pollens (Barrande, 1848). Některé nálezy v tufických vápencích nejenom z Lištic jsou charakteristické podobnými kumulacemi zbytků několika různých živočichů. Na obrázku Foto 2. se jich na malém formátu sešlo poměrně hodně, ačkoliv nevalně zachovalých. Kromě identifikovatelných brachiopodů jsou přítomny zbytky dalších, zachovalých pouze ve fragmentech.

• Eospirifer sp. - velikost 16 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida, čeleď: Cyrtiidae, rod: Eospirifer Schuchert, 1913 †.

Do druhu neurčený eopiriferidní ramenonožec. Oba nálezy pochází z Černidel, ze zóny s trilobitem Miraspis mira. V. Havlíček popisuje pouze dva známé druhy rodu Eospirifer Schuchert, 1913 † z wenlocku. Prvním je druh Eospirifer tenuis (Barrande, 1879) †, jehož výskyt známe až po spodní devon (lochkov) a druh Eospirifer turjensis (Chernyshev, 1893) †, jehož rozšíření spadá do období wenlock-ludlow-přídol. Zvláště rozšířen je v požárských vrstvách (Řeporyje).

• Hedeina crispa (Linnaeus, 1758) - velikost 10 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 †, rod: Hedeina Boucot, 1957 †, druh: Hedeina crispa (Linnaeus, 1758) †.

Na obrázku nahoře je ramenonožec Hedeina crispa (Linnaeus, 1758) ze Svatého Jana pod Skalou (U elektrárny). Po pravé straně je vyobrazení z Barrandova silurského systému, kde je pojmenován synonymem Spirifer sulcatus (Hisinger, 1837). Tento brachiopod (na fotografii má narůžovělé zabarvení - u ramenonožců a mlžů je, jak jsme psali výše, na této lokalitě charakteristické zbarvení schránek do růžovofialova, což je způsobeno druhotnou mineralizací jejich schránek.
Ve Svatém Janu pod Skalou jsou tito brachiopodi nalézáni ve společenství i jiných ramenonožců např: Leptaena rugaurita, Leptagonia electra Havlíček, 1967 (výše), Cyphomena joachimiana nebo Gelidorthina sanctoivanensis.

Vědecká synonyma
Anomia crispa Linnaeus, 1758 - původní jméno taxonu
Delthyris sulcata Hisinger, 1837
Spirifera sulcata (Hisinger, 1837)
Spirifer sulcatus (Hisinger, 1837)

• Janius exsul (Barrande, 1848) - šířka 35 mm, Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní Hatschek, 1888, pododdělení: Protostomia - prvoústí Grobben, 1908, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 †, rod: Janius Havlíček, 1957 †, druh: Janius exsul (Barrande, 1848) †.

Rhynchonelliformní ramenonožci (lat. Rhynchonelliformea; dříve tvořily skupinu, která se nazývá Opornatí) mají vápnitou schránku, zámek a neprůchodný trávicí trakt. Břišní a hřbetní deska jsou obvykle tvarově i velikostně odlišné. Misky drží pohromadě nejen svaly, ale i zámek (tvoří jej dva zuby a dvě jamky). Stvol (pokud je přítomen) prochází otvorem v břišní misce. Lofofor je vyztužen ramenními podporami (proto Opornatí). Lofofor je "nosič chapadélek" - vířivý orgán opatřený brvami či tykadélky, které kmitáním přivádějí proud vody a filtrují z ní potravu, drobný plankton a organické zbytky. Současně je lofofór také dýchacím orgánem. Ramenonožci se vzdáleně podobají mlžům, se kterými ale nejsou příbuzní. Mnoho amatérů je ale za mlže stále mylně zaměňuje.

Janius exsul (Barrande, 1848) † je velmi blízký druhu Janius nobilis (Barr.), který se rovněž vyskytuje ve spodním ludlowu. Hlavní rozdíl je v různém žebrování. J. exsul má silnější, zaoblenější žebra, která se málokdy dělí. J. nobilis má žebra jemnější, častěji se dělí a to tak, že nejsou ojedinělé nálezy, kdy se žebro najednou rozdělí ve tři další žebra.

Vědecká synonyma:
Spirifer expandens Barrande, 1879
Spirifer exsul Barrande, 1848
Spirifer nobilis var. fortiuscula Barrande, 1879
Spirifer reluctans Barrande, 1879

Zdroj: https://muzeum.geology.cz/

• Janius nobilis (Barrande, 1848) - šířka 35 mm, Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock)

Vědecká synonyma
Spirifer nobilis Barrande, 1848 - původní jméno taxonu

• Řád: Strophomenida Opik, 1934 †

• Dubioleptina expulsa (Barrande, 1879) - 3 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock), horizont s trilobitem Aulacopleura konincki (Barrande, 1846)

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Sowerbyellidae Öpik, 1930 †, podčeleď: Sowerbyellinae Öpik, 1930 †, rod: Dubioleptina Havlíček, 1967 †, druh: Dubioleptina expulsa (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Strophomena expulsa Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Strophomena plicatilis Barrande, 1879

• Gladiostrophia mixta (Barrande, 1879) - 18 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Amphistrophiidae Harper, 1973 †, rod: Gladiostrophia Havlíček, 1967 †, druh: Gladiostrophia mixta (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Strophomena mixta Barrande, 1879

• Leptaena amelia (Havlíček, 1967) - 5 mm (sag), Loděnice - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock), horizont s trilobitem Aulacopleura konincki (Barrande, 1846)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptaena Dalman, 1828 †, druh: Leptaena amelia (Havlíček, 1967) †.

Vladimír Havlíček uvádí v práci Brachiopoda of the Suborder Strophomenidina in Czechoslovakia - 1967. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 33, že výskyt tohoto drobného brachiopoda (v práci uváděného pod názvem Leptagonia amelia) známe z Loděnice výhradně z horizontu s trilobitem A. konincki, avšak v práci mladší, kterou sepsal s Petrem Štorchem - Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin (Czechoslovakia) - 1990. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 48, kde jej publikují pod názvem Orhoria amelia, jej stratigraficky řadí do šedých vápenců s vůdčím trilobitem Miraspis mira. Osobně se domníváme, že je tato drobná a nenápadná Leptaena vázána na motolské souvrství, napříč lokalitou Loděnice - Černidla.

Vědecká synonyma
Leptagonia amelia Havlíček, 1967
Orhoria amelia (Havlíček, 1967)
Cyphomena joachimiana (Havl.)

• Leptaena limbifera (Havlíček, 1967) - 10 x 15 mm, Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Charakteristická Leptaena z vápenců motolského souvrství, pro kterou je typická pouze mírná, téměř neznatelná deprese krunýře, jak radiální, tak soustředěných valů. Poměrně hojně se vyskytuje právě v Lišticích v obzoru společenstva trilobitů Sphaeroxochus-Liolalax.

Vědecká synonyma
Leptagonia limbifera Havlíček, 1967

• Leptagonia aff. depressa vulgaris (Barrande, 1848) - 19 x 25 mm, Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934†, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia depressa (J. de C. Sowerby, 1824) †, poddruh: Leptagonia depressa vulgaris (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma
Leptaena vulgaris Barrande, 1848
Leptaena depressa var. vulgaris Barrande, 1848
Leptaena depressa var. buchiana Barrande, 1848

Leptaena depressa

• Leptagonia electra Havlíček, 1967 - velikost 13 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934†, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia electra Havlíček, 1967 †.

Stratigrafické rozpětí leptaenidních ramenonožců je střední ordovik - karbon. Na povrchu jsou dobře patrné struktury. Kromě velmi jemného radiálního žebrování můžeme pozorovat také četné soustředné valy. Velmi časté je z lokality "U elektrárny" (odtud druhové pojmenování) narůžovělé zabarvení otisků těchto zkamenělin, viz. foto nahoře. To však nesouvisí se skutečnou barevností těchto ramenonožců, ale s podílem oxidů a minerálů v kameni. Vyloučit ale to, že mohli mít ve skutečnosti růžovou či červenou barvu samozřejmě nemůžeme.

Vědecká synonyma
Leptaena electra (Havlíček, 1967)

• Leptagonia joachimiana Havlíček, 1967 - Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934†, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia joachimiana Havlíček, 1967 †.

Vědecká synonyma
Cyphomena joachimiana Havlíček

• Leptagonia rugarita Havlíček, 1967 - Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934†, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia rugarita Havlíček, 1967 †.

• Pentlandina hirundo (Barrande, 1879) - 14 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Strophomenidae King, 1846 †, rod: Pentlandina Bancroft, 1949 †, druh: Pentlandina hirundo (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Strophomena hirundo Barrande, 1879 - původní jméno taxonu

• Protomegastrophia miranda (Barrande, 1848) - 24 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Strophodontidae Caster, 1939 †, rod: Protomegastrophia Caster, 1939 †, druh: Protomegastrophia miranda (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma
Leptaena miranda Barrande, 1848
Strophomena miranda (Barrande, 1848)

• Ygera bidecorata (Barrande, 1879) - Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934†, čeleď: Sowerbyellidae Öpik, 1930 †, podčeleď: Sowerbyellinae Öpik, 1930 †, rod: Ygera Havlíček, 1961 †, druh: Ygera bidecorata (Barrande, 1879) †.

• Řád: Lingulida Waagen, 1885

• Pseudolingula sp. - 7 mm (sag), Sv. Jan pod Skalou "U elektrárny" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Lingulata, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Linguloidea Menke, 1828, čeleď: Pseudolingulidae Holmer, 1991 †, rod: Pseudolingula Mickwitz, 1909 †.

• Orbiculoidea cf. patelliformis (Barrande, 1879) - 8 mm (sag), Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství , spodní silur (wenlock)

Třída: Lingulata, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Discinoidea Gray, 1840, čeleď: Discinidae Gray, 1840, podčeleď: Orbiculoideinae Schuchert & LeVene, 1929 †, rod: Orbiculoidea d'Orbigny, 1847 †, druh: Orbiculoidea cf. patelliformis (Barrande, 1879) †.

Linguliformní ramenonožci (lat. Linguliformea), kam řadíme právě rod Orbiculoidea d'Orbigny, 1847 †, mají chitinofosfatickou schránku, nemají zámek (misky u sebe drží pouze silou svalů) a mají průchodný trávicí trakt ve tvaru U. Schází jim brachiální skelet, řitní otvor mají blízko úst. Systém svalů je u této skupiny velmi složitý - svěrací svaly, které schránku uzavírají, otevírací sval, který schránku otevírá a boční a příčné svaly, které pomáhají pohybovat miskami předozadním směrem. Při stažení zamezují rotaci misek. Lofofor není vyztužen ramenními podpěrami, proto byly dříve řazeny k bezopornatým. Tento rod je nám znám od ordoviku a vymírá na konci křídy.

Brachiopodi kopaninského souvrství, oddělení ludlow

Svrchní silur odpovídá kopaninskému a požárskému souvrství. Starší část kopaninského souvrství tvoří převážně tufiticko-vápnité břidlice vznikající v hlubších částech pánve a vystupující např. na Pankráci, u Mořinky a Vonoklas. V mělčích částech pánve jsou to vápence, usazené lokálně v blízkosti elevací vulkanických těles např. v okolí Zadní Kopaniny a v Dalejském údolí u Řeporyj (lom Mušlovka). Mladší části kopaninského souvrství tvoří převážně biodetritické vápence (krinoidové, brachiopodové, trilobitové a hlavonožcové) např. u Butovic, Řeporyj, Lochkova a Kosoře. Ty vznikaly převážně v mělčích částech pánve. V hlubších se ukládaly vápnité břidlice vycházející např. v Radotínském údolí, u Vonoklas a v okolí Mořinky, nebo hlavonožcové vápence, které v pražském okolí tvoří nejvyšší polohy kopaninského souvrství, např. na Pankráci, v Braníku a "Ortocerový lůmek" u Lochkova.
V kopaninském souvrství lomu Kosov, tedy asi v nejexponovanější lokalitě kopaninského souvrství, se dá nalézt velké množství drobných brachiopodů. Nikdy jsme je zcela cíleně nesbírali, ale občas se z kamene nějaký ten ramenonožec vyloupnul. Takového jsme si pak dali do kapsy, kde sloužil jako amulet pro štěstí. Po vysypání kapes jsme pak sami byli překvapeni množstvím těchto drobných brachiopodů. Takových ramenonožců jsme nasbírali poměrně hodně. Naprostá většina je stejných rodů, což svědčí o úspěšnosti těchto rodů v kopaninském souvrství. Mnoho jiných rodů, potažmo druhů se na lomu Kosov vyskytuje také v poměrně značném množství. Postupně naše nálezy zpracováváme a budeme tuto sekci brachiopodů z Kosova nadále doplňovat. Naše nálezy pocházejí, jak již bylo napsáno a řečeno převážně z lomu Kosov, ale abychom byli spravedliví, tak spíše z Koledníku a okolí.
Seznam známých, tedy popsaných druhů kopaninského souvrství je velké množství. Uvádíme zde, pro ilustraci seznam identifikovaných brachiopodů z horizontu společenstva Ananaspis fecunda - Cyrtia postera (V. Havlíček a P. Štorch. 1999). Podobných horizontů je však jenom v kopaninském souvrství více a vykazují místy podobnou až různou druhovou diverzitu.

Brachiopodi z horizontu společenstva Ananaspis fecunda - Cyrtia postera (V. Havlíček a P. Štorch. 1999)

Třída Lingulata
Lingulidae indet., Schizotreta sp.

Třída Rhynchonellata
brachiopod protorthidního typu
Skenidioides moranus
brachiopodi athyrididního typu
Kozlenia minikozlensis, Liocoelia proxima, Pseudoprotathyris gerdaeles, Jarovathyris canaliculata, Nucleospira cf. bubovica, Plectospira tubulicostata, Navispira pusilla
brachiopodi orthydního typu
Dicoelosia biloba, Resserella sinuata, Parmorthina parma, Isorthis (Arcualla) tomyris, Dalejina ambigena, Orthostrophella mulus
brachiopodi spiriferidního typu
Metaplasia hemicona, Cyrtia maior, Cyrtia postera, Havlicekia togata, Havlicekia contorta, Spurispirifer spurius, Araspirifer subforis
brachiopodi rhynchonellidního typu
Stenorhynchia daphne, Stenorhynchia danae, Decoropugnax berenice
brachiopodi atrypidního typu
Atrypa vanicosta, Atrypa evanida, Spirigerina sigismunda, Atrypina inops, Gracianella plicumbra, Lissatrypa postfumida, Atrypoidea modesta, "Septatrypa verna" = Septatrypa, "Dubaria megaera" = Septatrypa, "Dubaria saphina" = Septatrypa
brachiopodi pentameridního typu
Cadudium sphaerulites, Clorinda pseudolinguifera, Bleshidium krizianum, Gypidula pelagica - zde si nejsme zcela jistí, jelikož Barrande ji z Koledníku, z vrstvy e2, což je ekvivalent kopaninského souvrství zmiňuje, ale v práci Havlíčka a Štorcha již není.
Třída Strophomenata
brachiopodi orthotetidního typu
Morinorhynchus sp., Areostrophia pomum
brachiopodi strophomenidního typu
Plectodonta moderatrix, Leptaena provellerosa, Leptaena vellerosa, Leptaena lappa, "Cyphomena postjoachimiana" = Dactylogonia, Gladiostrophia gladiola, "Leptostrophiella conferta" = Mesoleptostrophia, "Rhytistrophia louninensis" = Leptostrophia (Rhytistrophia)
brachiopod productidního typu
Strophochonetes omissus

• Řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †

• Jarovathyris canaliculata Havlíček, 1990 †

Řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, podřád: Athyrididina Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Athyridoidea Davidson, 1881 †, čeleď: Athyrididae Davidson, 1881 †, podčeleď: Didymothyridinae Modzalevskaya, 1979 †, rod: Jarovathyris Havlíček, 1987 †, druh: Jarovathyris canaliculata Havlíček, 1990 †.

• Pseudoprotathyris aff. daeles Havlíček, 1990 †

Řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, podřád: Athyrididina Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Athyridoidea Davidson, 1881 †, čeleď: Athyrididae Davidson, 1881 †, podčeleď: Didymothyridinae Modzalevskaya, 1979 †, rod: Pseudoprotathyris Modzalevskaja, 1979 †, druh: Pseudoprotathyris aff. daeles Havlíček, 1990 †.

Brachiopod Pseudoprotathyris aff. daeles Havlíček, 1990 † nalezený v lomu u Kozolup, v horizontu trilobita Cromus beaumonti. Jeho typovou lokalitou je Jarov, Dlouhá hora a Řeporyje (vše v horizontu C. beaumonti) a Dlouhá hora v horizontu trilobita Ananaspis fecunda s hojným ramenonožcem Atrypoidea modesta. Jelikož nepochází ze žádné typové lokality (ve smyslu Havlíčka a Štorcha), proto jsme jej označili příponou aff. daeles, tedy jako daeles.

• Řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †

• Atrypa evanida Havlíček, 1990 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Atrypa Dalman, 1828 †, druh: Atrypa evanida Havlíček, 1990 †.

Atrypa evanida se od druhu Atrypa vanicosta liší tím, že má mnohem slabší radiální vzor i žebra, které mají sklon se vpřední části schránky ztrácet. Typová lokalita obou druhů je stejná.

• Atrypa fumosa Havlíček & Štorch, 1990 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Atrypa Dalman, 1828 †, druh: Atrypa fumosa Havlíček & Štorch, 1990 †.

Skořápka v obrysu subkruhovitá, dorzálně bikonvexní, 16 až 27, 5 mm široká. Pedikulární chlopeň mírně konvexní, v podélném profilu nikdy resupinovaná; v příčném profilu je ve středním sektoru konvexní, ale při bočních okrajích plochá až mírně konkávní. Zobák krátký, mírně vbočený; ventrální meziprostor chybí nebo je redukován na velmi štíhlou, ortoklinální plochu, která nikdy není vyšší než tloušťka stěny chlopně. Delthyrium zakrývá zobák protilehlé chlopně. U pozdních dospělých exemplářů přítomna mělká rýha. Brachiální chlopeň více konvexní umbonálně než anteriorně, záhyb chybí nebo je nízký.

Žebra zaoblená, méně vysoká než jejich poloviční šířka, počet 6 - 7 na 5 mm, 10 - 15 mm od umba. Pět (vzácně 6) párů primárních kostic vychází ze zadního okraje; žebra sektorů I, II a III se během ontogeneze dvakrát (výjimečně jednou až třikrát) rozdvojují. Růstové lamely pravidelně rozmístěné, oddělené intervaly zřetelně širšími než žebra. Stopy (až 8 mm široké) horizontálně rozmístěné po stranách obou chlopní, ale antero-dorzálně směřující na přední stranu ulity, aby zdůraznily unifikovaný stav komisury.

Soudě podle popisu a vyobrazení lektotypu (Alexander, 1949) se A. reticularis liší od A. fumosa tím, že je zřetelně širší než delší a má štítovitý obrys schránky s maximální šířkou těsně před okrajem kloubu.
Schránky A. fumosa sbírané u Mořiny (spodní část kopaninského útvaru, vrstva s hojnými gastropody) se mírně liší od schránek pocházejících z Kozolup. U Mořiny převažují mladé exempláře, které mají poněkud hrubší radiální výzdobu umbonálně (4 - 6 žeber na 5 mm, 7 - 10 mm od umba). Hranice mezi "silným" a "jemným" žebrováním se obvykle shoduje s růstovou imbrikulací, 7 - 12 mm od zobáku, kde se žebra téměř současně rozdělují na sekundární. Naproti tomu u lastur z typové lokality (Kozolupy) si žebra zachovávají téměř stejnou velikost po celé délce obou chlopní.
Zdroj: V. Havlíček, P. Štorch - Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin (Czechoslovakia) - 1990. Rozpr. Ustr. ust. geol., sv. 48

Typové lokality - spodní vrstvy kopaninského souvrství, tufitický vápenec s trilobitem Cromus storchi (Šnajdr, 1983) † a hojnými gastropody; Mořina (lom Amerika); Tachlovice (vápencové vrstvy ve vulkanoklastickém souvrství; staré sběry); Kozolupy (Kouřící lom; tufitický vápenec s hojnými korály a stromatoporoidy). Blízce příbuzné schránky byly nalezeny ve vulkanokarbonátovém souvrství (svrchní vrstvy motolského souvrství) na Smíchově (ulice U Dívčích hradů).

• Atrypa vanicosta Havlíček, 1990 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Atrypa Dalman, 1828 †, druh: Atrypa vanicosta Havlíček, 1990 †.

Typovou lokalitou druhu Atrypa vanicosta Havlíček, 1990 † je lom Kosov, kopaninské souvrství, horizont s trilobitem Ananaspis fecunda. Jedinci stejného druhu byli nalezeni také v kopaninském souv. na vrchu Vinice nedaleko Lounína.

• Atrypoidea linguata von Buch, 1834 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †, podřád: Atrypidina Moore 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill 1871 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel 1914 †, podčeleď: Septatrypinae Kozlowski 1929 †, rod: Atrypoidea Mitchell and Dun 1920 †, druh: Atrypoidea linguata von Buch, 1834 †.

Některé vápenné čočky a vrstvy v horizontu trilobita Cromus (Encrinuraspis) beaumonti (Barrande, 1846) † jsou těmito ramenonožci doslova přeplněné. Nezřídka se stane, že rozbijete kámen a drobné "linguaty" se z kamene doslova vysypou. Vypovídá to mnohé, například o jejich koloniálním způsobu života, ale také to, že se jim ve spodním kopaninském souvrství silurského moře mimořádně dařilo.
Na fotografii níže je ukázka těchto ramenonožců, z jedné cca. dvouhodinové návštěvy v červenci 2021, z tzv. "kapsových sběrů", tj. takových, které si průběžně ukládáte mimoděk do kapsy. Velikost je variabilní, cca. od 2 mm - 15 mm. Brachiopod Atrypoidea linguata von Buch, 1834 † oplývá také jistou tvarovou diverzitou, od plochých forem po baňatější (z laterálního pohledu), od (z ventrálního pohledu) kulatějších, po protaženější formy. Některé mají "jazýček" výraznější, jiné téměř neznatelný.

• Atrypoidea modesta (Nikiforova, 1970) †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †, podřád: Atrypidina Moore 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill 1871 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel 1914 †, podčeleď: Septatrypinae Kozlowski 1929 †, rod: Atrypoidea Mitchell and Dun 1920 †, druh: Atrypoidea modesta (Nikiforova, 1970) †.

Druh Atrypoidea modesta popsala ruská paleontoložka Nikiforova v roce 1970 z nálezů chatanzejského souvrství (ludlow), z ostrova Vajgač, z lokality Guba Belušja jako Atrypella modesta. Nicméně tohoto brachiopoda známe i z Barrandova silurského systému (1879, Pl. 14, case II., figs. 19, 20), kde je vyobrazen jako Atrypa linguata. Havlíček se Štorchem (1990) rozlišují tři druhy rodu Atrypoidea Mitchell and Dun 1920 † z kopaninského souvrství. Prvním z nich je Atrypoidea linguata von Buch, 1834 †, jehož výskyt je, dle autorů vázán na spodní části kopaninského souvrství, horizont s trilobitem Cromus (Encrinuraspis) beaumonti (Barrande, 1846) †, všude mezi Prahou a Berounem, nezřídka tvoří monospecifické asociace. Druhým je Atrypoidea renitens (Barrande, 1879) † ze spodních vrstev kopaninského souvrství - Kozolupy, Zadní Kopanina, Zmrzlík. Třetím je Atrypoidea modesta (Nikiforova, 1970) †, jehož výskyt je vázán na horizont s trilobity Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) † a Prionopeltis archiaci (Barrande, 1846) † - Koledník, Dlouhá hora, Jarov (Jírův lom), Velká hora u Koněprus, lomy Mořina a Zadní Kopanina. Jelikož naše nálezy pocházejí z lomu Kosov právě z ananaspisových vrstev, předpokládáme tudíž, že jde právě o druh Atrypoidea modesta (Nikiforova, 1970) †. Jinak jsou v podstatě zvláště druhy linguata a modesta totožné a zaměnitelné.

• Dubaria saphina Havlíček, 1990 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †, podřád: Atrypidina Moore 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill 1871 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel 1914 †, rod: Dubaria Termier, 1936 †, druh: Dubaria saphina Havlíček, 1990 †.

Druh popsaný Havlíčkem a Štorchem. Vnější schránka je podobná druhu Septatrypa sappho - níže. Vyskytuje se v kopaninském souvrství, na lokalitách Koledník, Kosov, Jarov (Jírův lom) a Mušlovka (horizont s trilobitem Cromus beaumonti) a na lokalitách Koledník, Kosov a Jarov (horizont s trilobitem Ananaspis fecunda a Prionopeltis archiaci).

Hircinisca megaera (viz níže) a Dubaria saphina jsou blízce příbuzné druhy přibližně stejného stáří, které se však nikdy nevyskytují společně ve stejné vápencové čočce nebo vrstvě. H. megaera se od D. saphina liší tím, že má laterální komisuru mnohem více ohnutou ventrálním směrem, čímž vytváří nápadné "uši"; dále, H. megaera má mediální rýhu v jamce, hřbetní záhyb je silně vyvýšený a od boků oddělený poměrně hlubokými prohlubněmi, tvar "jazyka" je lichoběžníkový. Naproti tomu D. saphina nemá mediální rýhu v jamce, její nízký záhyb je laterálně ohraničen velmi slabými prohlubněmi a její jazyk má téměř obdélníkový obrys. Přes všechny tyto znaky je téměř nemožné oba druhy odlišit.

Výskyt: kopaninské souvrství, horizont s trilobitem Cromus (Encrinuraspis) beaumonti - Koledník, Kosov, Jarov (často) a Praha Řeporyje. Horizont s trilobitem Ananaspis fecunda a Prionopeltis archiaci - Koledník, Kosov, a Jarov (nehojně).

• Gotatrypa cf. scabricosta sp. n.

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Gotatrypa Struve, 1966 †, druh: Gotatrypa cf. scabricosta Havlíček & Štorch, 1990 †.

Brachiopod, kterého Havlíček a Štorch (1990) přiřadili do druhu Gotatrypa cf. scabricosta sp. n. a to na základě jediného nálezu, který měli k dispozici ze sondy, poblíž "Kouřícího lomu" u Kozolup. Tento náš nález velké, bohužel pouze břišní misky odpovídá nejvíce právě tomu jimi popsanému jedinci. Brachiopod Gotatrypa scabricosta Havlíček & Štorch, 1990 † je ale zástupcem spíše motolských vrstev, z tufitických vápenců a to například z lokality Svatý Jan pod Skalou, Tachlovice, Loděnice - Černidla, Kozolupy a lokality "V Kozle" nedaleko Lištic.

• Hircinisca megaera (Barrande, 1847) †

Kmen: Brachiopoda Dumeril 1806 - ramenonožci, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, podčeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Hircinisca Havlíček, 1960 †, druh: Hircinisca megaera (Barrande, 1847) †.

Tento brachiopod je občas řazen pod rod Dubaria Termier, 1936 † a je tedy uváděn pod druhovým jménem Dubaria megaera (Barrande, 1847) † (Havlíček-Štorch, Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1987). Na Koledníku a Dluhé hoře se vyskytuje v horizontu trilobita Cromus (Encrinuraspis) beaumonti (Barrande, 1846) †.

Hircinisca megaera (Barrande, 1847) † neboli také Dubaria megaera (Barrande, 1847) † - variace schránky z laterálního pohledu. Nahoře břišní miska (vypouklejší), dole hřbetní (tenší).

Vědecká synonyma
Terebratula megaera Barrande, 1847
Rhynchonella megaera (Barrande, 1847)
Atrypa megaera (Barrande, 1847)

Výskyt: růžový vápenec s hojným výskytem brachiopoda Hircinisca hebes; motolské souvrství - V Kozle (pouze 2 jedinci), kopaninské souvrství - horizont s trilobitem Cromus (Encrinuraspis) beaumonti - Koněprusy, Velká hora, Dlouhá hora, Jarov, Kosov a lomy Mořina. Horizont s trilobitem Ananaspis fecunda - Kosov (vzácně) a Zadní kopanina. Horizont s trilobitem Prionopeltis archiaci - Koněprusy, Velká hora, Koledník a Jarov. Požárské souvrství - Srbsko a Loděnice.

• Hircinisca serva (Barrande, 1879) †

Druh brachiopoda Hircinisca serva (Barrande, 1879) † zase Havlíček a Štorch (Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1987) uvádějí pod názvem Septatrypa serva (Barrande, 1879) †. Vyskytuje se stejně, jako Hircinisca megaera (Barrande, 1847) † v horizontu trilobita Cromus (Encrinuraspis) beaumonti (Barrande, 1846) †.

Vědecká synonyma
Atrypa serva Barrande, 1879

• Lissatrypa fumida Havlíček, 1984 †

Řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel, 1914 †, rod: Lissatrypa Twenhofel, 1914 †, druh: Lissatrypa fumida Havlíček, 1984 †.

Drobný brachiopod popsaný v roce 1984 Havlíčkem, ze spodních vrstev kopaninského souvrství a nejsvrchnějšího souvrství motolského. Jeho výskyt je vázán zvláště na horizont s trilobitem Cromus beaumonti. Vyskytuje se na lokalitách Kosov, Lounín, Kozolupy - Kouřící lom (kopanin. s.) a Tachlovice - "U prostředního mlýna" (motol. s.). U příznivěji zachovalých jedinců jsou schránky opatřeny velmi tenkým límcovým rozšířením, které je však zpevněno radiálními lamelami. Předpokládá se, že tento "límec" ramenonožcům zabraňoval v propadání do měkkého substrátu na dně moře.

• Septatrypa sappho (Barrande, 1847) †

Třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, počeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Septatrypa Kozlowski, 1929 †, druh: Septatrypa sappho (Barrande, 1847) †.

• Septatrypa sulciplicata Havlíček, 1990 †

Třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, počeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Septatrypa Kozlowski, 1929 †, druh: Septatrypa sulciplicata Havlíček, 1990 †.

Typovou lokalitou je lom u Kozolup a Zmrzlík (s vůdčím brachiopodem Atrypoidea renitens).

• Septatrypa aff. verna (Barrande, 1879) †

Třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Septatrypidae Kozlowski, 1929 †, počeleď: Septatrypinae Kozlowski, 1929 †, rod: Septatrypa Kozlowski, 1929 †, druh: Septatrypa aff. verna (Barrande, 1879) †.

Sice se o V. Havlíčka opíráme, přesto jsou nálezy z vápenných břidlic, nejenom z lomu Kosov, ale například také z Loděnic velmi problematické. Stlačení původních 3D živočichů do 2D formy vedlo už v minulosti k mylným a zavádějícím závěrům. Jako příklad zde můžeme zmínit brachiopoda ihned z úvodu silurských brachiopodů, z motolského souvrství. Máme na mysli druh Atrypa optata dle Barranda, který podle Havlíčka a Štorcha vlastně neexistuje. Dle těchto brilantních odborníků (v tomto pojmenování prosím nehledejte nic pejorativního, naopak) jej Barrande špatně určil a jde spíše o tektonikou stlačený rod Hircinisca. O podobný případ může jít i zde. Druh Septatrypa verna známe také jako 3D jedince z kopaninských vápenců. Tento jedinec ze společenstva Diacanthaspis - Harpidela nese sice vizuální znaky druhu, ale člověk je tvor omylný.

• Spirigerina sigismunda Havlíček, 1990 †

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypinidae Gill, 1871 †, podčeleď: Spirigerininae †, rod: Spirigerina d'Orbigny, 1849 †, druh: Spirigerina sigismunda Havlíček, 1990 †.

Typová lokalita náleží svrchním vrstvám kopaninského souvrství, horizont trilobitového společenstva Ananaspis-Prionopeltis - Dlouhá hora, Kosov, Koledník, Jarov (Jírův lom) a vrch Vinice nedaleko Lounína. V Barrandově silurském systému je označena jako Atrypa marginalis (Dalman, 1827). Při revizi Havlíčka a Štorcha (Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1987) tohoto atrypidního ramenonožce autoři přiřadili k rodu Spirigerina d'Orbigny, 1849 † a pojmenovali názvem Spirigerina sigismunda sp. n.

• Řád: Dictyonellida Cooper, 1956

• Eodictyonella bohemica (Barrande, 1879) †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Chileata Williams et al. 1996 †, řád: Dictyonellida Cooper, 1956 †, nadčeleď: Eichwaldioidea Schuchert, 1893 †, čeleď: Eichwaldiidae Schuchert, 1893 †, rod: Eodictyonella Wright, 1994 †, druh: Eodictyonella bohemica (Barrande, 1879) †.

Vnější ornament pouze z jemných soustředných růstových linií. Vnitřní strana brachiální chlopně s výraznou střední přepážkou sahající téměř k přednímu okraji, malý hrbolek na zadním konci přepážky pravděpodobně funguje jako kardinální výběžek; svalovina neznámá. V. Havlíček a P. Štorch jej ve své publikaci Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1990 uvádějí pod názvem Dictyonella bohemica (str. 62, Pl. XIV, fig. 21; Pl. XLVI, figs. 10, 11). Rod Dictyonella byl ale v roce 1994 přejmenován na Eodictyonella Anthony D. Wrightem v článku nazvaném "Eodictyonella, a new name for Dictyonella Hall, 1868, not Dictyonella Schmidt, 1868" v časopise Journal of Paleontology, červenec 1994, sv. 68, s. 908-909.

Charakteristická ozdoba, tedy mřížkové komůrky nebo jamky v síťovém vzoru na povrchu schránky ramenonožce Eodictyonella obsahují jeden nebo více malých otvorů nebo bodů, které se podle A. Wrighta napojují na póry, jež se otevírají na vnitřním povrchu schránky. A. Wright popisuje vzorec jako "zjevně složitou síť variabilně kosočtvercových až šestihranných jamek" (viz. obr. níže - detail). Cituje také výzkumy, které naznačují, že jamky ve schránkách mohly být součástí obranného mechanismu proti predátorům, kteří se snažili schránky provrtat. Každý z otvorů ve schránce mohl obsahovat organické céky nebo váčky, v nichž se nacházela nějaká forma organického materiálu, což může být "výhodné v tom, že děrované schránky jsou méně provrtávány predátory, což naznačuje, že vylučování sekretů zabraňovalo penetraci...". (Anthony D. Wright, The External Surface of Dictyonella and of Other Pitted Brachiopods, Paleontology, Volume 24, Part 3, 1981, s. 475).

Jistou podobnost ve struktuře povrchu schránky bychom mohli nalézt na mladším, permském ramenonožci rodu Waagenoconcha Chao 1927 †, konkrétně například na druhu Waagenoconcha humboldti (d'Orbigny 1842) †. Ti ji však neměli opatřenou jamkami, ale hustou sítí trnů. Tato strategie, tedy síť ostnů či trnů je, zdá se nepoměrně rozšířenější a běžnější. Za všechny, kromě již zmíněného permského Waagenoconcha humboldti (d'Orbigny 1842) † například devonský druh Spinulicosta muirwoodi Johnson 1971 †, karbonský druh Heteralosia slocomi King, 1938 † (obecně produktidní brachiopodi - patřící do řádu Productida Sarycheva and Sokolskaya 1959 †), podstatně mladší eocéní druh Danocrania allani (Cockbain, 1967) a mnoho dalších.

Výskyt tohoto mimořádně vzácného druhu je vázán na svrchní polohy motolského souvrství (oblast mezi Loděnicemi a Bubovicemi, dále vrch Ratinka u Berouna - Jarov) a na spodní polohy kopaninského souvrství (tufitický vápenec s hojnými ramenonožci Atrypa fumosa a stromatoporoidy). Lokalita Kozolupy "Kouřící lom" - jednotlivé schránky bez zobáčků; stejné souvrství, tufitický vápenec s hojnými gastropody, lokalita Mořina.

Je velmi podobný druhům Eodictyonella capewelli (Davidson, 1848) † - svrchní Llandover až svrchní Wenlock z Velké Británie, Eodictyonella reticulata Hall 1868 † - waldronské břidlice (silur), Indiana, USA a Eodictyonella corallifera Hall, 1852 † - rochesterské břidlice, silur, USA, s tím rozdílem, že Eodictyonella bohemica (Barrande, 1879) † je příčně protaženější.

Vědecká synonyma
Eichwaldia bohemica Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Dictyonella bohemica (Barrande, 1897)

• Řád: Rhynchonellida Kuhn

• Agarhyncha famula (Barrande, 1847) †

Kmen: Brachiopoda Dumeril 1806 - ramenonožci, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Rhynchonellida Kuhn, nadčeleď: Rhynchotrematoidea †, čeleď: Trigonirhynchiidae Schmidt, 1965 †, podčeleď: Trigonirhynchiinae Schmidt, 1965 †, rod: Agarhyncha Havlíček, 1982 †, druh: Agarhyncha famula (Barrande, 1847) †.

Typová naleziště tohoto brachiopoda jsou z horizontu trilobita Cromus beaumonti v lomu Mušlovka u Řeporyj, lomu Kosov a Dlouhé hoře.

• Ancillotoechia aff. tinea, Havlíček 1990 †

Řád: Rhynchonellida Kuhn, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Rhynchotrematoidea †, čeleď: Trigonirhynchiidae Schmidt, 1965 †, podčeleď: Trigonirhynchiinae Schmidt, 1965 †, rod: Ancillotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Ancillotoechia aff. tinea Havlíček, 1990 †.

• Stegerhynchus daphne (Barrande, 1847) †

Kmen: Brachiopoda Dumeril 1806 - ramenonožci, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Rhynchonellida Kuhn 1949, nadčeleď: Rhynchotrematoidea Schuchert 1913 †, čeleď: Rhynchotrematidae Cooper, 1956 †, podčeleď: Rhynchotrematinae Schuchert, 1913 †, rod: Stegerhynchus Foerste, 1909 †, druh: Stegerhynchus daphne (Barrande, 1847) †.

Občas v literatuře nebo na internetu narazíme na pojmenování Stenorhynchia daphne, což je dle všeho ale neplatný název, vzniklý pravděpodobně chybným přepisem.

Vědecká synonyma
Terebratula daphne Barrande, 1847
Rhynchonella daphne (Barrande, 1847)
Camarotoechia daphne (Barrande, 1847)

• Xeniopugnax modicus (Barrande, 1847) †

Kmen: Brachiopoda Dumeril 1806 - ramenonožci, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Rhynchonellida Kuhn 1949, nadčeleď: Uncinuloidea †, čeleď: Innaechiidae Baranov, 1980 †, podčeleď: Corvinopugnacinae Savage, 1996 †, rod: Xeniopugnax Havlíček, 1982 †, druh: Xeniopugnax modicus (Barrande, 1847) †.

Drobný rhynchonelidní brachiopod druhu Xeniopugnax modicus (Barrande, 1847) z trilobitového společenstva s Encrinuraspis - Metacalymene - Prantlia (dle Vokáče, Hartla a Pavloviče).

• Řád: Spiriferida Waagen, 1883 †

• Cyrtia bedya bedya Havlíček, 1990 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Cyrtiinae Frederiks, 1924 †, rod: Cyrtia Dalman, 1828 †, druh: Cyrtia bedya Havlíček, 1990 †, poddruh: Cyrtia bedya bedya Havlíček, 1990 †.

Typové lokality tohoto poddruhu spadají do spodních kopaninských vrstev v horizontu trilobita Cromus beaumonti - lom Mušlovka (Řeporyje), Zadní Kopanina - Dráská rokle (lavice s orthokoními hlavonožci) a Kozolupy - Kouřící lom (těsně nad vulkanoklasticko-karbonátovou sekvencí).

• Cyrtia postera Bouček, 1941 †

Cyrtia Dalman, 1828 (silur - devon) - schránky střední až velké, břišní miska má tvar vysoké, vertikálně rozpůlené pyramidy, hřbetní miska je podstatně nižší. Povrch misek nežebrovaný nebo s nízkými, plochými žebry. Jemná ozdoba radiálními paprsky. Ventrální area je vysoce trojúhelníkovitá a delthyrium je koryto konvexním pseudodeltidiem, provrtaným stvolovým otvorem. Zubové lišty krátké, divergentní. Krurální lišty spočívají na dně hřbetní misky. Globálně rozšířen, v Evropě je hojný druh Cyrtia exporrecta (Wahlenberg, 1821). Havlíček uvádí právě ze zóny s trilobitem Ananaspis druh Cyrtia postera Bouček, 1941 †, což odpovídá i našim nálezům

• Eospirifer tenuis (Barrande, 1879) †

Schránky jsou středních až velkých rozměrů, mírně příčně protažené, nerovnoměrně bikonvexní. Povrch obou misek je zdoben jemnými radiálními paprsky. Počet paprsků se zvětšuje dichotomickým dělením. Soustředěné vrásky u tohoto druhu scházejí. Tento druh byl často zaměňován s druhem Eospirifer viator (Barrande, 1848) † (a to i samotným Barrandem). Oba druhy se od sebe "snadno" rozeznají podle různého tvaru břišní misky v bočním pohledu (E. tenuis - mírně vyklenutá, E. viator - silně vyklenutá, ve tvaru čtvrtkruhu. E. viator má také silnější žebra). Na fotografii níže je jeden takový jedinec z kopaninských vrstev lomu Kosov. Jak je dle fragmentu hlavičky trilobita zřejmé, pochází z vrstev s vůdčím trilobitem Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) †.

Vědecká synonyma
Spirifer tenuis Barrande, 1879

• Janius cf. bouskai Havlíček, 1980 †

Juvenilní zástupce brachiopoda rodu Janius Havlíček, 1957 †, velmi pravděpodobně druhu bouskai Havlíček, 1980 †. Rod Janius je silně rozšířený v motolském souvrství a spodních polohách souvrství kopaninského.

• Řád: Strophomenida Opik, 1934 †

• Leptagonia joachimiana Havlíček, 1967 †

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia joachimiana Havlíček, 1967 †.

• Protoshaleria mucronata Havlíček, 1990 †

Třída: Strophomenata Williams et al, 1996 †, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, nadčeleď. Strophomenoidea King, 1846 †, čeleď: Shaleriidae Williams, 1965 †, rod: Protoshaleria Harper & Boucot, 1978 †, druh: Protoshaleria mucronata Havlíček, 1990 †.

Strophomenidní ramenonožec Protoshaleria mucronata Havlíček, 1990 †, který byl popsán právě z Kosova a to z cca 8 m mocného intervalu šedočerných, bioklastických vápenců s vložkami břidlic, které vystupují v přímém nadloží poloh s Diacanthaspis - Harpidella a v podloží poloh s Ananaspis fecunda. Zde se tento druh vyskytuje hojně společně s Kettnerites kosoviensis - annelidní mnohoštětinatec, Cryptophyllus copelandi Přibyl, 1988 † - ostrakod, Kosovopeltis svobodai - trilobit, Scharyia micropyga - trilobit aj. Výskyt tohoto druhu je zaznamenán pouze z Kosova, a to z vložek černých břidlic.

• Řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †

• Cadudium sphaerulites (Barrande, 1879) †

Třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Gypiduloidea Schuchert & LeVene, 1929 †, čeleď: Gypidulidae Schuchert & LeVene, 1929 †, rod: Cadudium Havlíček, 1985 †, druh: Cadudium sphaerulites (Barrande, 1879) †.

Druhy rodu Cadudium Havlíček, 1985 † byly obvykle přisuzovány rodu Gypidula Hall, 1867 †. Druhý rod je snadno odlišitelný od rodu Cadudia v tom, že má typicky lyrovité hřbetní desky, směrem ke dnu chlopně mírně zvlněné, nikdy nespojené s cruraliem (viz příklad Gypidula sp. níže); základny septálních desek se v rodu Gypidula jemně rozbíhají dopředu. Cladudium, i když je podobné rodu Gypidula, s ním ve skutečnosti ani nemusí úzce souviset. Soudě podle velmi krátkých septálních desek u rodu Cadudium není vyloučeno, že se objevil již ve svrchním ordoviku (Ashgill).
Dle některých badatelů ale s rodem Cadudium Havlíček, 1985 † úzce souvisí skupina soustředěná kolem konkrétního druhu Gypidula optima Kulkov, 1967, z Ruského siluru (Wenlock a Ludlow), která má téměř stejnou vnitřní morfologii.

Vyskytuje se v kopaniském souvrství v horizontu s trilobitem Cromus (Encrinuraspis) beaumonti (Barrande, 1846) † - Kozolupy (Kouřící lom) a Řeporyje (Mušlovka). V horizontu trilobitového společenstva Ananaspis-Prionopeltis téměř kdekoli mezi Prahou a Berounem, nejvíce však na lokalitách Jarov (Jírův lom), Koledník a lom Kosov.

Vědecká synonyma
Pentamerus sphaerulites Barrande, 1879

• Gypidula sp.

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Gypiduloidea Schuchert & LeVene, 1929 †, čeleď: Gypidulidae Schuchert, 1929 †, rod: Gypidula Hall, 1867 †.

Na fotografii níže je blíže neurčený pentameridní brachiopod, kterého Barrande uvádí, či alespoň velmi podobného jedince z kopaninských vrstev, pod názvem Pentamerus modestus, což je dnes ale už neplatný název. V silurském systému jsou celkem čtyři druhy, již zmiňovaný Pentamerus modestus, Pentamerus alumnus, Pentamerus incongruens a Pentamerus janus, kteří jsou známi pouze z ventrálního pohledu a dosud neprošli řádnou revizí. Přesto by mohli být dnes byly řazeni pod rod Gypidula Hall, 1867 †.

• Indaclor sellarius Havlíček & Štorch, 1990 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Clorindoidea Rzhonsnitskaia, 1956 †, čeleď: Clorindidae Rzhonsnitskaia, 1956 †, rod: Indaclor Havlíček, 1990 †, druh: Indaclor sellarius Havlíček & Štorch, 1990 †.

• Indaclor sulcicarens Havlíček & Štorch, 1990 †

• Řád: Orthida Schuchert & Cooper, 1932 †

• Isorthis (Arcualla) manon Havlíček, 1977 †

Řád: Orthida Schuchert & Cooper, 1932 †, nadčeleď: Dalmanelloidea Moore, 1952 †, čeleď: Dalmanellidae Schuchert, 1913 †, rod: Isorthis (Arcualla) Walmsley & Boucot, 1975 † = Arcualla Walmsley & Boucot, 1975 †, druh: Isorthis (Arcualla) manon Havlíček, 1977 †.

• Isorthis (Arcualla) nummiformis Havlíček, 1977 †

• Isorthis (Arcualla) tomyris Havlíček, 1987 †

Řád: Orthida Schuchert & Cooper, 1932 †, nadčeleď: Dalmanelloidea Moore, 1952 †, čeleď: Isorthidae Schuchert & Cooper, 1931 † = Dalmanellidae Schuchert, 1913 †, rod: Isorthis (Arcualla) Walmsley & Boucot, 1975 † = Isorthis Kozłowski, 1929 †, druh: Isorthis (Arcualla) tomyris Havlíček, 1987 †.

Níže jsou ukázky organogenních brachiopodových vápenců z lomu Kosov.
Nejprve nález z horizontu s trilobity Ananaspis - Rijckholtia - velikost kamene cca 12 x 18 cm (2016). Tento horizont je na brachiopody velmi bohatý, jenom Havlíček a Štorch odsud uvádějí na 47 druhů. Vůdčím brachiopodem je zde charakteristická Cyrtia postera.
Následuje brachiopodová destička z horizontu s trilobity Encrinuraspis - Metacalymene - Prantlia - cca 8 x 13 cm (2017). Některá místa tohoto horizontu, proměnlivé velikosti, sestávají z téměř monotypických asociací malých hladkých atrypidů a athyridů. Občasné vápencové čočky jsou zde tvořeny těsně semknutými, dvoumiskovými skořápkami druhu Dubaria saphina nebo Septatrypa alumna. Jiné čočky jsou zase charakteristické enormním počtem drobných až miniaturních schránek, na kterých jsou zastoupeny nejčastěji druhy Claratrypa clarula, Cromatrypa orbis, Cromatrypa pentagona, Bleshidium paucicosta, Bleshidium patellinum nebo Pseudoprotathyris daeles.
Poslední v řadě je destička z horizontu s trilobity Diacanthaspis - Harpidella - cca 6, 5 x 7, 5 cm (2017). V tomto horizontu je fauna brachiopodů špatně diverzifikovaná; nejběžnější jsou volně ležící schránky dominantního ramenonožce Protoshaleria mucronata a Janiomya flexa, místy doprovázených druhem Metaplasia hemicona a poměrně hojným ostrakodem druhu Cryptophyllus copelandi.

Brachiopodi požárského souvrství = přídol

Požárské souvrství charakterizují střídající se polohy laminovaných vápenců s polohami vápnitých břidlic např. v okolí Velké Chuchle, Solopysk a Karlštějna. V mělčích částech pánve se současně usazovaly i krinoidové, brachiopodové a hlavonožcové vápence, které tvoří nejvyšší polohy např. u Butovic, Řeporyj a Tachlovic.

• Řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †

• Dayia bohemica Bouček, 1940 - variabilní rozměry cca 5 - 10 mm (sag), lom Požáry, Praha-Řeporyje

Třída: Rhynchonellata, řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Dayioidea †, čeleď: Dayiidae Waagen, 1883 †, rod: Dayia Davidson, 1881 †, druh: Dayia bohemica Bouček, 1940 †.

Drobné, nerovnoměrně bikonvexní nežebrované schránky, které charakterizuje nápadně vysoká břišní miska, přilbovitého tvaru a mírně vyklenutá hřbetní miska s mělkou rýhou v podélné ose. Zuby nejsou podepřeny zubovými lištami. Je to charakteristický, na mnohých lokalitách svrchního siluru, masově se vyskytující druh požárského souvrství.

• Řád: Atrypida Rzhonsnitskaya 1960 †

• Dubaria sp. - velikost 14 x 14 mm, lom Požáry, Praha-Řeporyje

Do druhu neurčený atrypidní brachiopod rodu Dubaria Termier, 1936 † nalezený v požárských vrstvách, ve společenství vůdčího brachiopoda Dayia bohemica Bouček, 1940 †. Havlíček se Štorchem z požárského souvrství uvádějí druhy Dubyria harpyia (Barrande), Dubaria megaera (Barrande) a Dubaria latisinuata (Barrande).

• Řád: Spiriferida Waagen, 1883 †

• Cyrtia exporrecta (Wahlenberg, 1821) †

Vědecká synonyma
Anomites exporrecta Wahlenberg, 1821 - původní jméno taxonu
Spirifer concretus Barrande, 1979
Spirifer deletus Barrande, 1979
Spirifer evadens Barrande, 1979
Spirifer explanans Barrande, 1879
Cyrtia humilis Bouček, 1941
Cyrtia exporrecta var. ludlowensis Bouček, 1941
Cyrtia exporrecta var. maior Bouček, 1941
Cyrtia exporrecta postera Bouček, 1941
Cyrtia exporrecta var. spiriferoides Bouček, 1941

• Řád: Strophomenida Opik, 1934 †

• Glossoleptaena emarginata (Barrande, 1879) - velikost 8 (sag) x 15 (tr) mm, lom Kosov - požárské souvrství, svrchní silur (přídol)

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Glossoleptaena Havlíček, 1967 †, druh: Glossoleptaena emarginata (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Strophomena emarginata Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Rugoleptaena emarginata (Barrande, 1879)
Leptaena emarginata (Barrande, 1879)

Z požárského souvrství známe tyto strophomenidní brachiopody: Glossoleptaena emarginata (Barrande, 1879), Janiomya parallelomya Havlíček, 1967, Gladiostrophia rudis (Barrande, 1879) a Leptagonia aff. joachimiana. V. Havlíček výskyt poslední zmíněné lepatagonie uvádí v motolském, kopaninském nebo ?požárském souvrství. Zajímavé je, že právě požárské souvrství nezmiňuje přímo v teoretické, textové části práce (viz. publikace níže), přesto uvádí jedince z tohoto souvrství v obrazové částí (Pl. XIX). Zdroj: V. Havlíček; BRACHIOPODA of the Suborder Strophomenidina in Czechoslovakia, Úúg, svazek 33, 1965.

Z požárského souvrství je nám znám ještě jeden leptaenidní brachiopod. Havlíček a Štorch jej zařadili do poměrně nového rodu Scamnomena Bassett, 1977 † a druhově jej pojmenovali právě po vědci Bassettovi jako Scamnomena bassetti Havlíček & Štorch, 1990 †. V jejich práci Silurian brachiopods and benthic communities in the Prague Basin, 1987 jej zobrazili na Pl. XV, pod čísly 8, 9 a 10. Tento druh je znám z nálezů v požárském souvrství lomu Kosov, lomu Na Požárech (Řeporyje) a organodetrických vápencích s výskytem brachiopoda Dubaria harpyia v Srbsku (V Bříči). Dnes je však rod Scamnomena spíše považován za synonymum validního rodu Leptaenoidea Hedström, 1917 †.